Kvalita potravin: Jogurty

"Jogurt se během posledních dvaceti let stal úplně jinou potravinou. Z pevné bílé hmoty je kašovitá břečka."

Jogurty jsou dnes mnohem řidší než bývaly, protože obsahují více vody. Dříve normy stanovily obsah celkové sušiny v bílém jogurtu na 22 procent, dnes je běžné, že mají kolem 12 - 13 procent. Nevyhovující konzistence takových výrobků pak musí být "dolaďována" pomocí přídavných látek, jako jsou modifikované škroby, jedlá želatina, karagen nebo xantanová guma.

Hospodářské noviny podrobily zkoušce celkem 23 jogurtů různých značek, rozličné tučnosti, s příchutí i bez. Většina z nich měla kašovitou konzistenci (testem prošly pouze 3 jogurty).

Jogurt, který by dosahoval standardů staré normy a měl 22 procent sušiny, na trhu již není k dostání. A co je ještě horší, spotřebitelé si na to zvykli a myslí si, že tak jogurt má vypadat. Řada z nich proto tekoucí konzistenci vyžaduje. Prodejci z toho pochopitelně těží, jak nejvíce mohou. Je pro ně výhodnější prodávat výrobky s větším obsahem vody, mají tak nižší náklady. Některé firmy kašovitou konzistenci svých výrobků dokonce nabízejí jako zvláštní "kvalitu". To, co se dříve nesmělo jogurtem ani nazvat, dnes klidně může být označeno štítkem "Extra krémový jogurt".

Cítíte se podvedeni? Lze se dané situaci bránit? ... Obtížně, ale lze. Co spotřebitelé nebudou kupovat, to výrobci přestanou nabízet. Etikety na potravinách pomohou při výběru kvalitních (nebo zatím alespoň relativně kvalitnějších) výrobků. Celý článek: ihned.cz

Související článek: České potraviny? Samá náhražka

SOS digest: 4. - 10. října 2010

Server Sdružení Obrany Spotřebitelů (SOS) uveřejnil v týdnu 4. - 10. října 2010 čtyři články související s tématem zdraví:

Nebezpečný přípravek pro sportovce

Státní zemědělská a potravinářská inspekce řešila další případ nebezpečnéhopřípravku určeného pro portovce. Jedná se o výrobek Muscletech Cryotest (datum minimální trvanlivosti 03/2011, balení 168 kapslí) pocházející z USA. Do České republiky jej přes Polsko dovezla a zde distribuovala společnost Redam s r.o. ze Smržic.

04.10. 2010

---

Obsah „éček“ v balených salámech

SOS – Sdružení obrany spotřebitelů, o.s provedlo průzkum, ve kterém se zaměřilo na balené salámy a zjišťovalo, jaké přídatné látky, lidově nazvané „éčka“, obsahují. Nikdy v historii se totiž nepoužívalo tolik přídatných látek jako nyní. Jsou však takové látky bezpečné a zdravotně nezávadné?

06.10. 2010

---

Dozorová akce nad dětskými chodítky

Česká obchodní inspekce neprovádí pouze vlastní dozorovou činnost, ale pravidelně spolupracuje i na zahraniční úrovni. Důkazem toho je tato společná dozorová akce zaměřená na dětská chodítka v rámci PROSAFE (fórum pro prosazování bezpečnosti výrobků v Evropě).

08.10. 2010

---

Inspekce varuje před Miracle Mineral Supplement

Státní zemědělská a potravinářská inspekce řeší další případ nebezpečného přípravku. Jedná se o preparát Miracle Mineral Supplement (MMS), nabízený hlavně na internetu jako „konečné řešení všech nemocí“. Součástí výrobku je balení chloritanu sodného a balení kyseliny citronové. Návod k použití uvádí postup, jak a v jakém množství si má zákazník z těchto dvou složek namíchat výsledný roztok, který injekční stříkačkou aplikuje do tobolek, které pak má dle stanoveného dávkování užívat.

08.10. 2010

Děti testovaly dětské šampaňské

Ve Q-magazínu s podtitulem "kvalita testovaná spotřebiteli" se objevil pozoruhodný test z ledna tohoto roku (publikováno 9.1.2008), jehož cílem bylo otestovat dětské šampaňské samotnými spotřebiteli, tedy dětmi. Jeden odstavec testu zmiňoval i zdravotní otázky.

Konkrétně se článek ke zdravosti či nezdravosti dětských bublinkových nápojů vyjadřuje takto:

"Všechny testované výrobky byly opatřeny etiketou, která je v souladu se Zákonem o potravinách a tabákových výrobcích." Dále s odvoláním na posudek Poradenského centra Výživa dětí zpráva uvádí: "... podíl tzv. přídatných látek je v normě. Problematická je přítomnost samotného CO2, tedy bublinek, které při časté konzumaci a při konzumaci na lačno mohou způsobovat nadýmání nebo překyselení žaludku. Oxid uhličitý navíc dokáže „oklamat“ tělo, jež pak nepociťuje žízeň, třebaže příjem tekutin není dostatečný. Podle pediatrů sycené nápoje do dětského jídelníčku nepatří a rozhodně by neměly být zastoupeny v jídelníčku kojenců a batolat. Vhodné nejsou ani jako součást pitného režimu předškolních dětí. „S bublinkovými nápoji by to neměly přehánět ani děti starší, ovšem pokud se nealkoholický šumivý nápoj k dítěti školního věku dostane pouze jednou za čas, nemůže uškodit."

U tvrzení "podíl přídatných látek je v normě" je dobré vědět, o jakou normu se jedná. Pro přídatné látky v potravinách (tzv. "éčka") totiž existuje jediná norma, která nebyla odvozena od dětské populace a nezohledňuje tedy fakt, že děti nejsou "malí dospělí". Je chytré používat ji pro děti? Obávám se, že ne...

Rovněž opatrné a vágní vyjádření typu "s bublinkovými nápoji by se to nemělo přehánět, ale jednou za čas nemohou uškodit" nepřináší čtenářům a spotřebitelům nic dobrého.

Za prvé tyto nápoje uškodit mohou, byť by se jednalo o "pouhou" nevolnost nebo o vyvolání alergické reakce u senzitivních jedinců. Stejně tak škodlivé je zbytečné zatěžování organismu zdravých dětí (počet alergií vznikajících v předškolním a školním věku v posledních letech narůstá, proč tedy zbytečně tento trend podporovat?). Navíc kromě oxidu uhličitého a přídatných látek tyto nápoje obsahují cukr, který nesvědčí zubům, podílí se na zvyšování frekvence obezity v dětské populaci, vytváří nevhodné chuťové návyky a mrzačí tak přirozeně zdravé chuťové preference.

A za druhé - proč uvažovat v termínech, zda potravina nebo nápoj může, či nemůže uškodit? Neměli bychom se dívat spíše na to, zda mohou tělu prospět? Bublinkové nápoje prospět určitě nemohou. Proto bych je dítěti nikdy nenabídla a nepochybuji o tom, že kdyby děti tyto zbytečnosti nedostávaly od dospělých, ani by je nepostrádaly. Chtějí je pouze proto, že je vidí u ostatních, a proto, že na nich jsou pestré obrázkové etikety. Kdybychom jim je nepodsouvali, vůbec by jim nechyběly.

V tomto kontextu je tedy sporné i samotné testování bublinkových nápojů. Kladu si otázku, k čemu bylo dobré? K tomu, aby dětem ukázalo, co mají příště po rodičích chtít, až půjdou nakupovat? Z celého článku proto jako nejužitečnější vidím větu: "Podle pediatrů sycené nápoje do dětského jídelníčku nepatří."